Brýle

Kdysi jsem objevil magické brýle,
co pomohly mi vidět svět,
díky nim mohl jsem mluvit k víle,
viděl barevně jak květ.
Dřív jsem s nimi chodíval,
malovat do přírody,
krásu z obyčejného jsem vzýval,
se umělcem stal z příhody.
Pak jsem je nemohl sundat,
byly jako magnet,
byla to odporná suma,
za to zájem ztrácet.
Viděl jsem svět stejně jako dřív,
ale s těmi brýlemi,
Chtěl jsem taje světa zřít,
teď ztrácím pojem chvílemi.
Když je zkusím z tváře stáhnout,
tíha jejich mě zasáhne,
nestačí jen hůlkou mávnout,
a čekat že klíč do zámku zapadne.
Ztrácím pojem o čase, o snu a realitě,
tak to bude a je zase, podléhám své mentalitě.
Teď sedím u stolu a píšu,
poslední kapka inspirace,
začíná to ve mně vřít už,
a odlétá jak racek.