Zase a hlas

Hrůzyplná otupělost noci
na kahanu svítí zlostí
a v oknu duše se já utápím
do zastření bažin nížin
tak napospas pijavicím
jejichž káznická krev je má
za tepla protivná
že jsem si zryl dřevitý o ní čas
ale před kým asi
ty polotóny doznívají z hrtanu
v pase šatů
zase a hlas
bych nemrtvým smutkám reportu
svěřil život za neslýchanou zpuklou klest
a teprv v podzemí chodby
se zavrtal jako posel dobrých vláh vrb.