Geisha: Paní Muriko

Celý den jsem krajem šla,
Až brány velkého města v dáli jsem spatřila.
Ještě před setměním vítr mraky přihnal,
Kapkami deště do tváře mne švihal.

Bloudila jsem temnými ulicemi,
Prochladlá s ošlehanými lícemi,
Pak únavou nohy mi klesly,
Pod ochranu mohutných větví mne ještě zanesly.

Zahalena jen v roztrhané kimono a šátek hedvábný.
Choulíce se ke kmeni mohutné sakury.
Tam seděla jsem třesoucí se,
Zahlédla jsem světlo ke mně blížící se.

Byla to mladá žena v krásném hávu,
Pod deštníkem skrytou měla hlavu.
Vlasy do složitého účesu spletené,
Tváře na bílo měla natřené.

Rty rudé temnotou se svítily,
A oči její na mne hleděly.
Byla krásná jako snění,
Snad krásnější než po noci rozednění.

„Kdopak jsi a kde ses tu vzala,
Jsi příliš malá, by ses v noci potulovala.“
Když na mne promluvila,
V jejím hlase něha se zrcadlila.

Zrcadlila se i v její tváři,
Která v noci svítila nad každou záři.
Tenkráte spatřila asi něco neobvyklého,
Neb vzala mne do tepla domova svého.

Byla to geisha, společnice bohatých,
Její život byl, tanec, zpěv a smích.
Krásná paní Muriko, toho dne,
Za šikomi do svého okija vzala mne.