Geisha: Maikó Misaki

Když bylo mi již patnáct let,
Měl se náhle změnit celý můj svět.
Jedna z Geish, paní Muriko, jež mne zachránila,
Za sestru svou mne zvala a umění svému učila.

Jak tančit, tanec s vějířem,
Tak aby muž byl zcela okouzlen.
Jak zpívat a na šamizen hrát,
Tak krásně, by on nechtěl jít spát.

Jak umět s muži konverzovat,
Jak zalichotit a kol nich ladně korzovat.
Jak potěšit je odhaleným zápěstím,
Jež touhu v duši jim tím pohledem rozhostím.

Jak získat si přízeň jejich,
S elegancí saké nalévat, tím bouřit fantazii v nich.
„Však nikdy nesmíš nechat na sobě spáchat hřích,
Vzdorovat musíš všech choutek jejich tělesných.“

„Mai dnes zapomeň jméno své,
Od zítřka bude tebe zdobit jiné.
Misaki bude nové jméno tvé,
Jak dračí oheň horké, jak krásný kvítek něžné.“

Avšak pravidla tohoto ženského světa
Jsou tvrdá a mnohdy i krutá,
Rychle plynuly měsíce a dny,
Chvíle mého debutu se kvapem blížily.

Viděla snad naději sestra Muriko,
Ve mně, své nové krásné Maikó.
Až přijde slavný den a všechny muže oslním,
Pak najdu svého dannu v jasné luně pochodni.

Pak proslavím svoji „rodnou“ Okiju,
A splatím své dluhy vůči osudu…