Geisha: Čajovna

Večer velkého debutu se nachýlil,
A každý na novou Maikó se těšil.
V Okiji mne do kimona oblékají,
Do vlasů překrásné spony mi vplétají.

Vždy když do čajovny mladičká Maikó vkročí,
Každému přítomnému hlava se závratí roztočí.
Jak luna bledá je má tvář,
A v očích ohnivá plane mi zář.

Pak rozezní se hudba, můj vějíř se rozvine.
A v tanci ladném kimono mé se jemně kol mne vine.
Všichni ti pánové ctění,
Sedí tam mlčky, jak kouzlem omámení.

Jeden z nich v černém kimonu sedí,
V stínu skryt a užasle v tvář mou hledí.
Když tanec se skončí, pak čaj nalévám,
Každého z přítomných touhou rozechvívám.

Pak muž v černém na mne pokynul,
Bych přišla blíž, a on si mne lépe prohlédnul.
„Vidíš mé oči, mou temnou tvář,
Jestlipak dívko, na ni si vzpomínáš?“

Zahájil rozhovor způsobem podivným,
Já však vím, kdo je tím mužem záhadným.
„Řekni mi jaké je jméno tvé?“
„Misaki mi říkají, vzácný pane.“

Jen tiše jemu odpovím,
Pak zrak svůj rychle sklopím.
„Vezmi si nástroj a něco mi zahrej,
Nějakou písní duši mi zahřej.“

Do rukou šamizen jemně uchopím,
Začnu hráti a tóny svými sálem ticho rozhostím.
Sestra Muriko je spokojená velice,
Jak dobře vedla jsem si, já její učednice.