Geisha: Tanečnicí z paláce noci

Do Okiji jednoho rána
Přišla pro mne zpráva.
Tajně jsem doufala,
Že je od toho, jehož jsem milovala.

Však jaké bylo překvapení moje,
Když zřela jsem znak černého samuraje.
Pozvána byla jsem do nočního paláce,
Zatančit překrásně pro jeho vládce.

Tančit musím pro muže,
Co za smrt mých blízkých může.
Jeho tvář temná je jak flór,
Hlas jeho černý chór.

Jeho palác stříbrem noci se skvěl,
A ten muž, co tam stál, mne dozajista chtěl.
Ač děsivá aura jej obklopovala,
Náhle však touha, jak by jej proměnila.

V sále z černého mramoru hudba se rozezněla,
Objímána tóny jsem se roztančila.
Svůdný pohled zpoza vějíře,
Namířila jsem na onoho muže.

On na mne zaujatě hleděl,
Že buduješ, jako by věděl.
„Jsi nejkrásnější ozdobou v mém paláci,
Jsi mou královnou noci.“

„Ach Pane, děkuji,
Vždy z radostí pro někoho tancuji.“
Usmál se úsměvem lstivým,
Rozechvěla jsem se ochromena mrazem tím.

Sestra Muriko poslala mne sem darem zvláštním,
Kladla mi na srdce, že předat jen já jej musím.
„Ten malý koláček nese v sobě poselství,
Že souzena milá Misaki jste mi!“

Řekl to tak temným tónem,
Jak černotou by svět byl náhle polapen.
Jaké je poselství toho dárku,
Co sestra přede mnou skryla za svou masku?

Evidentně bavil se nevědomostí mou,
Když vracím se domů, slzy po tváři mi kanou.
Teď jediné myšlenky hlavou mi letí,
Ten dar, to tajemství, mé prokletí…