Proroctví sfingy

Pod pískem spím –
sfinga zasypaná,
mlčky bdím,
osudu odevzdaná.

Písek zavál tělo i mou tvář,
zavál i mé oči,
svět se stále točí,
však mě pohřbívá čas.

Kdo vysvobodí tu, již pod pískem bdí,
když egyptští bohové již dávno spí?
Když hrobky králů vznešené,
jsou drzými lupiči pleněné.

Pyramidy prázdnotou zejí,
sarkofágy, pokud ještě jsou,
jsou naplněny temnotou.
Stavby u Nilu se chvějí,
dav zachvácen je horečkou.

Ani Amon, ani mocný Usire
víc v srdcích Egypťanů nežije.
Marně Eset křídla vzpíná,
dnes vládne bohyně jiná.

Však vítr písek odvane,
Egypt znovu povstane
a má postava vznešená
bude sluncem zkrášlena.

Můj zrak zhlédne celou zem,
lid bude okouzlen
mým zářivým zjevením.
Odlétne Setův rudý stín.

Znovu sokol Hor
vzlétne na obzor.
V chrámech oheň zaplane,
noc změní se v den,
přijde Eset – nejvěrnější z žen
a každý svůj díl dostane.

Nil očistí půdy znesvěcené
a v této zemi zaslíbené
z pouště zahrada se zrodí
Vysoko v nebeské lodi
bude se plavit velký Re
a Apop zhyne v hlubině.