Nero

Nero, postrach ulic Říma,
křesťanům se strach na duši ujímá.

Nero posedlý touhou být hvězdou,
nevydal se zrovna správnou cestou.

Jeho krutovláda zůstala v paměti lidstva,
vzpomínky na jeho nejrůznější zvěrstva.

Zabití matky a manželky, sám génius umění,
příběh starodávný, každý zná jeho znění.

Myslíme si, že už ho dávno odnes prach,
Řím se zhroutil, zmizel ten bezcitný vrah.

Jenže následovali další, bez jména Nero,
ovšem také nastolili v historii temné šero.

Od dob římských se leccos změnilo, lidé nikoliv,
diktátor si pořád myslí, že může cokoliv.

Když věštec věští příchod tyranů k vládě,
nemůže se splést, znovu se narodí bezcitné mládě.

Nero byl mladíčkem, když se stal císařem,
byl vše - jen ne dobrým vladařem.

Teenager na trůně, to nemůže nikdy dobré být,
závan moci, místo srdce kámen a rozum si nechal vzít.

Tyrani byli, jsou a budou, Nero už je jen legenda krutosti,
nezapomeňme, že pořád žijí mezi námi lidé bez kapky lítosti.