ulice prolínavých světů

......
v objetí starých zdí
co šedou znají
nářky
opadají
k nohám mým

nejedna touha vepsána
co stekla na kamenou
tisíci smutných kroků
ošlapanou zem

tam jeden z kamenů
snad v jiném světě zrozen
a náhoda prý tomu chtěla
že vesmír smělý
přinesl ho k nám

dáno mu aby za noci
kdy hvězdy světla chrání
září
tak jemnou
z nebesky modré ukovanou
vnášel klid