21. leden 1793 aneb poprava krále očima pařížského lidu

„Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, dnešním dnem

my

všechny předženem!“

 

Po ulici plné bláta

malý bosý klučík chvátá,

vedle máma se sestřičkou

 – dobíhá je táta.

Ten, ač chudý, otrhaný

není sluha či poddaný!

- daleko má k otroku,

Hrdě kráčí po té cestě,

kokardu má ná své vestě

- vzešly časy pokroku

Rázně svírá píku v ruce,

ten hrdina Revoluce

a zpívá si do kroku:

 

„Jednadvacátý leden

roku devadesát tři

jakýs Kapet jeden

dostal dal jaksepatří.

Poslední tyran ten,

co král Ludvík byl zván,

on, uprchlík z Varennes

je gilotinován,“

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje:

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, tenhle pán  

je 

gilotinován!“

 

A zas, táta, jak to bývá

celou Paříž rozezpívá:

 

 

„On k svému národu

se jako cizí choval

- na naši svobodu

on útok připravoval!

Obrátil se k nám zády

ten všech despotů šéf

- na královniny rady

chtěl dát prolévat krev!“

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje:

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, jak zlý lev,  

chtěl

dát prolévat krev!“

 

 A zas, táta, jak to bývá

celou Paříž rozezpívá:

 

„On hrdinou se stal

pro slepý fanatismus

- on přec podporoval

krvavý katechismus!

Dal svést se erbem v klidu

ten bezectný král

i když našemu lidu

věrnost přísahal.“

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje:

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, on nám lhal  

 když

věrnost přísahal!“

 

A zas, táta, jak to bývá

celou Paříž rozezpívá:

 

„Šlechťouni nadutí

ho chtěli v hrsti míti

jak z nebes spadnutí

ti kněží vzdorovití

- chtěli, aby nás hnal

 jen z bláta do louží.

Však když je poslouchal

Tak trest svůj zaslouží!“

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje:

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, do louží  

tak

trest svůj zaslouží!“

 

Dorazili na náměstí,

celé davem zaplněné,

- přihnali se právě včas!

Našli místo – měli štěstí,

schody byly uvolněné

- a už! Slyší bubnů hlas!

 

Uprostřed náměstí stojí

pódium a na něm věc,

strmě tyčící se vzhůru,

které nesmírně se bojí

každý zrádce, zločinec.

 

„Proč král neprošel tu tůru

od vězení po svých táto?

Proč se veze v kočáře?“

ptá se kluk a táta na to:

 

„Počkej, synku, ono se to

srovná – a když Madamme Veto

půjde tam – tak na káře!“

 

„Táto, sleduj faráře!“

 

„Už je to tu, vida, vida,

Ludvíček se vyzpovídá

a podívej, vedle, synku,

tam, kde stojí gilotina,

garda, poslanci - a  kat!

Neskrývej se za maminku!

Ten, koho netíží vina

- ten se nemá čeho bát!"

 

 

„Já nemám strach!“ dušuje se

kluk a vystrkuje bradu

„A just půjdu ještě blíž!“

Král se k popravšti nese,

syn rodiče nechal vzadu:

„Počkej, táto, uvidíš!“

 

Prodral se až k předním „místům“,

neviděl však přes dvě dámy,

tak zamířil ke gardistům.

„Bonjour, občané, dovolte,

můžu se tu dívat s vámi?“

„I ty jeden kakraholte!“

řek´ velitel pluku:

„Hleď, vlez támhle na lucernu,

nepleť se tu, kluku,“

 

Ó, panečku, to je výška!

Vidí všechno – také slyší!

Tam je kat, tam kněz, tam král!

Nedutá, je jako myška

Náhle se pak i dav ztiší:

starosta si brýle vzal: 

čte se znění znění zákona.

 

A poté hřmotně se po celém náměstí

rozléhá hlas kata Sansona:

 

„Občane Kapete, ruce za záda!“ 

 

„Ach, ne, to snad není nutné!“

 

„Jó, a prchnete!“  – 

 

„Co vás napadá?

Copak mám, ubohý, na vybranou?“

upřel naň Ludvík oči smutné.

 

„Dost řečí!“ dí Sanson, „Kabát stranou!

 

Na desku račte se uvelebit.

Přivázat, sklopit – a hlavu dát do desky!

Ale tož! Důstojně! Ne se šklebit!

Jinak vám ve tváří ten výraz nehezký

zůstane po smrti - “

                            „Sansone, hej!

Co Osud stanovil, vykonej!“

 

 

Klička hrůzně zaskřípěla,

shůry majestátně sjela

čepel hladká, ostrá, rychlá

- padla hlava tyrana.

Aristokracie vzdychla.

A svět zvolal: „Propána!“

 

Malý klučík na lucerně

vytrval, však – přec se bál!

Být tak blízko popravy! 

Dolů sjel, k mámě se hnal

- a teď o všem velmi věrně

a podrobně vypráví.

 

Z koše vyndali tu hlavu

- hle, ukazují ji davu.

 

Monarchové oči valí,

 - Brunšvik, ten je „z toho marod“ - 

a Francouzi, velcí, malí

jásají: „Ať žije národ!“

 

 

Monarchové oči valí,

- Rakušanka hořce vzlyká –

a Francouzi, velcí malí

dí: „Ať žije Republika!“

 

 

A náš občan? Jak to bývá,

celou Paříž rozezpívá:

 

„Hej, korunovaní

i vy, jejich sluhové!

Už nejsme poddaní,

máme zřízení nové!

Vztek s vámi zlostně třese

že král je bez hlavy,

však neodvážíte se

ni žbleptnout - c´est la vie!“

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje:

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

přiťuknem, na zdraví  

jó, 

voilá, c´est la vie!“ 

 

A zas, táta, jak to bývá

celou Paříž rozezpívá:

 

„On mohl šťasten být

jen jako vládce země.

Ó, jak by mohl žít

když už by svou moc neměl,

když hlavu měl jen aby

tam

znak králů byl dán?

Je pryč - bez něj tak slabý,

byl gilotinován!“

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje:

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, tenhle pán  

byl 

gilotinován!“ 

 

A zas, táta, jak to bývá

celou Paříž rozezpívá:

 

Příbuzní, ve víře,

že nás tím poškozují,

prý na nás, kacíře,

do Říma požalují!

Papež vyvalí očka,

nás z církve vyčlení

a tyran Louis se jistě dočká

svatořečení!

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje: 

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, kdo cení

to

svatořečení!“

 

A zas, táta, jak to bývá

celou Paříž rozezpívá:

 

„Ať jméno krále je

z paměti vymazáno

- lid dál si nepřeje

mít všechno shůry dáno!

Čapka rudá, píka,

v nás hrdost probouzí!

Ať žije Republika

si přejí Francouzi!“

 

Synek vedle poskakuje 

a poťouchle přizvukuje: 

 

 „Hej, občané slyšte, slyšte,

za uši si to zapište:

tralala, tralala

aby věky trvala  

si 

přejí Francouzi!“ 

  

A náš vzorný občan svou manželku líbá,

ta zas spící dcerku v náručí kolíbá.

Vedle synek kráčí, hrdě svírá píku,

tralala,

všichni svorně bránit ráčí

svoji Republiku.