Stíny nad Vltavou

A potichu v městě hříchu

přidal příběh do triptychu,

ranil smíchem vlastní pýchu,

po nábřeží bloumá sám.

Uplynula řádka let,

co tu stáli naposled,

vlídných slůvek řečen sled

konejšil je oba.

Oči kolikery ptačí

hleděly, když čas je tlačil,

své vzpomínky s sebou vláčí

na překrásný pár.

Tak to vidí jako dnes,

dole zpívá starý jez,

nezkušeným napověz,

jak neodolat pokušení.