Bílá Hora

Ozvěna kopyt

na bílém kopci,

na kterém sténá

raněná pýcha.

Lakota platí

zbabělost ducha,

co těžko mizí.

Elity blednou

exilem nouze,

co zemi ždímá.

Pohár je dopit

a lidé sobci,

život je změna.

Muži jsou zticha,

odejdou kati,

i krev je suchá,

když teče cizí.

Zemřeš jen jednou,

smrt mlčí dlouze.

Ticho a zima.