Druhá strana básníka - Tvář za sklem

Klišé kavárny a táhleho Jazzu,

únik od samoty a mrtvolně smradlavého dřezu.

Obsluhuje mě servírka se stínem kočky,

sedím u stolu sám, ztracen a mlčky.

Odkládám pero od mého nudného psaní -

"Jeden teplý čaj bych prosil mladá paní!"

Zpozoruju mládence co odříkává z pusy krev,

do sněhu tvoří soustředěně Avantgardu,

asi nahý anděl, ale zdatný jako lev.

Pár kroků od smrti,

jestli to pak ještě bolí?

Tvář za sklem!

Stále to vidím,

pronásleduje mě ten pohled

u kavárny Bellevue.

Já se rochnil v kapitalistickém kouři,

ubohý podnět pro amatérskou báseň,

už je ti líp! Jsi spasen!

Sledoval jsem tvůj zápas, tvoji bouři.

Od toho dne jsem do domu kavárny jen hostem,

jen pohled na ní mě pálí jako osten.

Dneska už vím, že nešlo o netvora,

nýbrž o Jiřího Wolkera.