Ona

 

Cesta je dlouhá. Pohledy krátké. Poohlédnutí za Prahou. Trvajícím festivalem života. 

V žaludku je cítít slabou hořkost. Terapie zabrala s vedlejšími účinky.

Blažení jsou ti které štěstěna připravila o chvíli nekonečnou.

Zvedám oči k tryskovým fúzním motorům.

Jádra zažehnuté pohony Archy.

Deaktivují přípravné tryskové kvóty.

Manifestující se potence.

Zažehávající panoramatická elevace.

Do kubických ploch jsou vtělovány vesmírné cykly.

Zadání bylo telekinze a čas a my jsme stále na cestě.

Voláme nahoru do oblak až strop je námi.

Stále ty rostoucí síly.

Klesáme ode dna.

Svěrače klestí má hovna.

Kotouče rotují.

Svitek je znám svou nedostižností.

Mezi mecenáše bychom zařadili adrenalin a dopamin.

Jméno je za otázkou.

Bezejmení tančí ve světle noci.

Mám jeden nebo dva vrtochy mládí.

Svádí mne má tanečnice.

Žijeme šamanistické vize.

Hudba se zhmoťnuje v našich dlaních.

černé záblesky dělí nepřítomnost prostoru.

Sedm sedminek vteřiny úkrok vpravo.

Chytám některé bassové linky mezi bříšky.

Stavím vrchní okraj rýhovacího materiálu.

V těle vteřiny otevírám hudebního génia.

Je někde mezi mnou a dalším milionem hvězd.

Forma hvězdného prachu dopadala na sjednocené tělesa.

Viděl jsem celé armády militantních sil budoucnosti.

Slyšel výbuchy těl které se nenarodili pro svátost okamžení.

Pomíjivé jsou naše slova když je křtíme vodou znesvěcení.

Než napíšeš další řádek prorok zastaví vlak jménem Přítomnost.

Už nevíš kam jdeš čím jsi anděl deziluze tě přijímá.

Právě ses přiznal k nactiutržení jedné hry na objetí.

Bez bratrstev spánku nás položí dávná krize.

Poté se znovu nalezneme v řetězci příčin.

Bude to jako jedna hra explodující pro druhou.

A dva ze tří následku se propojí v myšlenkami.

Už bych to zapomnění měl skončit.

Čas se naplnil ač nádoba je bezedná.

Nálev jedná proti singularitě.

Láska je Věčná zem iluzí.

Není nad to ukončit báseň

třetí tečkou odmocniny Slunce.

 

Extáze se zmocnila mých oběhů.

Vidím ji je jí špetka.

Vyplavuje se do horních krajin centrálního nervového systému.

Je to nerovný boj s omezenými prostředky a látkami.

Jsme sami sebou nebo nejsme když se nikdo nedívá.

Toužíš vypátrat původ jedné ze dvou nicotných chorob duše.

Až sem tam procitáš a vibruješ ve tváři jednoho muže.

 

Blasfemie se dělí na tři nebo čtyři jednotky.

Blížím se a kropím variabilitu prchlivosti.

Něco je mezi nebem a zemí nevyslovené.

 

Cítím, že se něcio blíží.

Dosahají mé senzory k Tobě.

Usínám únavou.

 

Stále tě držím.

Jsi tady

jsi zde 

 

Jsi Ona

 

Spící.

Na mne volající.

Do ticha lovící prameny třtin myšlenky.

 

 

 ------------------------     ---------------------

 

Reportáž ze zmizelého světa. Postava v potemnělém pokoji píšící povídku o svých niterných touhách. Jiná nadšeně se sklánějící nad dílem o prázdnotě a smrtelnosti. Jiná přihlíží světové konferenci o hudební haptice a dermální koncentraci informací budoucnosti. Všechny mají něco společného. Společný tvůrčí příběh. Kořen enthuziasmu v dálce za letním svitem pro který na naši Zem přišel život. Byl zde zaset, zasuven, na díle moci jiných planetárních systémů, život je produktem toho co vzniklo v Budoucnosti a stvořilo tento Vesmír. 

 

Blížím se svým vrcholům, hudba inspiruje ducha, ten diktuje běh událostí i léta dopředu, pokud je nositel informace z mysli dostatečně zralý a nabádavě bdělý tou čistou nápodobou nebe nebo ze smrti utaháni na jedné společné posteli našich smrtelných. Jestli některá ze sentencí postrádá olej verbality je to jen proces za hranicemi postupně upadající linguálnosti naši klamentury. Pokud použijeme na lodi našich snů slovo o kterém víme, že se načasto nepoužívá, budeme šťastni a vysvěceni k dalším výpadům tvůrčího horizontu pro který žijeme, ač nás nemůže uživit v dohledné době obzoru široké calipsopie. 

 

Vím, že jste přibral na palubu lodi Calipsó toho smrtelně nebezpečného telepata z planety Logos, který na kusy trhal pouhou myšlenkou několik tisíc nevinných obětí z přilehlých měsíců planety Massive. Ani četa vrcholných bojovníků a žoldáků s metaplamenomety a plazmoguny jej nedokázala eliminovat. Je totiž schopný předvídat scénáře napadnuté v myslích jiných, takticky uvažujících bytostí, strategicky promněňujících svět v místo jednoho a též bojiště. Náš telepat tak nepatří nikomu, kromě sebe sama, je to hypersenzitivní médium, citlivé ke každým projevům vesmírné vibrace, schopný předvídat a vytvářet budoucnost. Pokud svoji sílu dokonale neovládne, nestane se absolutní nádobou boží velikosti, bude Vesmír ochuzen o dlouhou noc plnou měsíčního světla, světla odraženého tím, čím jsme My.

 

Dostali jsme se příliš daleko, než abychom zanechali tvárného a budovatelského úsilí naší Archy, naší mise naděje a odpovědnosti za budoucnost, ve které žijeme v plamenech naší opravdovosti a hodnoty vytvořené na pochodu těch silných blesků vystřelených stříbrem naší podmanivosti a tříbené pozornosti očí shledaných chvil předkládaných. Vidím, že Archa je přepravní prostředek až za hranice Vesmíru, v mezisvětí se točí mnohé labyrinty za něž jíti nelze, ne v lidské podobě jakou nám byl obdařen místní bojovník, místní šaman a kmenový vůdce telekinetického oddílů věštců na trase Sagulmeny. Zde si vypůjčuje inspirativní vzorce jednoho velkého Mystika. A to příběh měl zníti následovně.

 

Napadlo ho to při cestě na velkou stranu velvetové skvrny. Měsíční monolith se třpytil pod radioaktivními svahy. Nad orbitem prolétali denně industriální lodě s druidy a droidy známých a dalekých galaxií. V některých proměnách teleportické dopravy se přešlo až k metaohřevům v oběžných prostorech molekul. Lidstvo postavilo Archu úmluvy, aby utišilo hlad bojochtivých ras napříč vesmírnou konglomerací. V tomto období jako je naše, už není sídlo vlády a generace klidné.' Prohlásil Mugga da Bahí, vůdce separatistických stran na opoziční schůzce Vanagahů.

 

Vanahagové byli od pradávna nadáni zlváštní telekinetickou mocí, doslova vás mohli probodnout vířícím pramenem vzduchu, nebo s příbližujícím se pochodem přitomnosti zaujmout místo kde vaše hlava narážela do objemných těles, jež způsobily vaši nemalou destrukci. Proměna pak byla nezvratná, amputace výkoného činitele nezbytná. Ničeho jste se nezbavili raději než jednoho rozzuřeného Vanagaha. Tím se trápilo především společenství Dunohlava. Jejich královnou byla dcera, které se narodil syn, jehož otec zemřel v boji proti separatistům. Ona logika příběhu zde neztrácí na síle ani na kontrole.

 

Postupujeme dále do kosmických hlubin, Naše poslání je srovnatelné jen s posláním nekonečna. Nad planinami skřípou neznámé palisády děl. Těla létají bez propustky kontinenty kontinua vloh. Míříme si to až k vrcholům zakázaných sedimentů hor. Na pravém boku se prorojí střet šupin Nikomenů. Nad Měsícem Amébó prolétává loď, velká jako centrální měsíc Vivisekce. V útrobách tisícerých pater, poschodí a potrubí milionové délky je cela předběžné orientace. Pro dosud neidentifikovatelné jedince, jež se dopustili závažného provinění, zločinu, nebo přednesly návrh na destrukci galaxie. Pro obzvlášt zvrácené a protřelé mysli bylo zacházení s terorem jen záminkou k pomstě dávného zrna. Takový byl příběh telepata Ariku. Jeho rodiče zahynuli při dávné dopravní nehodě ještě na plamentě zemi. Krátce po Terraformaci Marsu. Ještě předtím než tam vybuchl nukleární muniční sklad. To ozářilo oblast koloniálních přistěhovalců. Mezi nimi byl Ariku i jeho pěstouni. Jednoho dne se všechno nějak zvrhlo a karty byly stržený ze stolu. Ve slumu vojáci vypátrali Arikovi pšstouny a chladnokrevně je zavraždili bez jediného důkazu na obvinění spiknutí proti koloniálním vůdcům. Teroristické útoky byly tehdá na denním pořádku. A tak začal Ariku myslet radikálním způsobem. Obracel předměty a  už jako dítě byl schopný vysílat dlouhé paprsky a vypalovat tak některé šedivé oblaka nad sebou i v obloze. V umělé obloze Marsu byl schopný vytvářet díry, které nebylo možné zacelit normální způsobem. 

 

Než jej to mocné zlo pohltilo úplně ve své celistvosti a neodvolatelnosti, začal si zvykat na post-apokalyptickou průpravu mezi zeměmi a celými přístavy nové kaledonie. Tam poznal mnoho zkušených a skutečných zločinců a vrahů. Nebylo tak snadné odporovat osudu. Vnímal to jako znamení na tváři něčeho mnohem většího a neznámějšího než je on. V díle zla mělo prsty ještě větší zlo. A tak to šlo donekonečna jako alikvotní tóny na klaviatuře kosmického nomádství. Tribunál zase vyhlásil válku separatistům a Klindžům z planety Voko. Devátá ozvěna staletí jen zabublala. O sto let později si to Ariku nevybral zrovna nejlépe. Byl zatčen za masové vyvražďování domorodých kmenů, žoldáckých enkláv i celých civilizací, které obývali dálné severní planiny Agurdžinina výběžku za Tannerhausovou branou.

 

V Ionizované cele plné chromovaných dronů, laserové řezající implementace a haptické chronobility audiockého systematia se promněňovalo na několik set molekul a částic. Ariku procital z dlouhé a únavné procedury, kterou proti němu lobistické vědecké syndromy začali aktivizovat v průběhu dní minulých, odčiněných stranou pro pořádek a harmonii v glá-laxii. Radikálové a další nadaní telepati se jej samožřejmě snažili zachránit, ale nikdo nedokázal do plující Archy proniknout, natož se pak dostat přes nejstřeženější systém na jedné z jejich pater. Somnambilili dermální korespondece lodi. 37451Xo0!. Sekvence se vířili a ona nabírala celé zmenšenini planet a v nich databanky a ideogramie všech na nich kdy žijících bytostí a tvorů, fauny a flóry. Tak bylo možné, že celý Vesmír je archou, mapou pro zachování širšího obrazu. 

 

Něž bychom ona vyprávění dovyprávěli dětem, dostali bychom se mezi okna zákona a zákonitosti, serendipiditu a lukraciokracii, vizionářství a plané diletanství falešného kapitána moří, jež byl popraven bezejmeným. Věděli bychom, že naši práci píše jedna z postav, nikdo však s určitostí nedkázal předurčit která to bude, právě ona rána, ona vzežretelná znamení se skládala nad průčelím oné neopakovatelnosti dějin a jejich neustálých saturací a individuálních holografických permutací. A tak myslitel a autor dospívá k záběru, který felektuje dosavadní nahlížení na svět a jeho obrat v mízních proudech zítřka. Tím se myslí pouze jediné, v meziprostoru těl je ona substance do které svěřujeme naše vidiny. Ty se stávají skutečnými, jako naše věrouka na paletě Budoucnosti.

 

 

....

 

 

Masivní brána ke chodbě, koherentní neonové plány, plátna světla, žluté modravé pastulky letící rotující prostorem, pableskující vesmírný hmyz...