Nesplněný sen

Čekám, až uzřím ty drakkary známé,

kterak trup lodi kry ve fjordech láme;

čekám, až druzi vrátí se z tažení

a vypoví příběhy o bojích a plenění.

A brzy dočkám se, až jaro přijde znovu,

my opustíme domy rodné Skandinávie.

Ženy k ovcím a syny zde necháme k lovu,

sami se vydáme ke břehům Anglie.

Až uzří ti v dáli, co zjeví chladné vody,

muže, jež tužil mráz a tvrdil led;

až v jejich zem vstoupí Heimdallovy rody,

nám patří Inga zem a s ní celý svět.

Stále čekám, kdy se lodě vrátí,

kteréžto plny lupu a reků;

marné to, i můj čas se krátí,

oni už nepřiplují z hlubin středověku...