Zrozen pro vládu

Zrozen z titulů a krve královské,
tíha svědomí, snad štěstí obrovské.

Svou ženu jako dítě milovat měl,
nikdo se neptal, co já vlastně chtěl.

Moje matka zmizela jak mlha v dálce,
otec rád žil v každé větší válce.

Víno, ženy, zpěv a tíha vlády,
raději nosit těžké klády.

Do království bez peněz, má cesta,
kde vítězí nad dobrem veškerá msta.

Pohnutky mého mladého svědomí,
raději opilý, žít v bezvědomí.

Co dokázat světu mám?
Raději žít věčně sám.

Můj otec rytíř bez víry,
v mém srdci, uschované díry.

Blanka neví, co je chudoba,
přijde mi šílená, naše doba.

Syna zplodit, žít bez hříchu,
uchovat v sobě královskou pýchu.

Cítím se jako Václav, Karel přezdívka,
nelíbí se mi kdejaká pouliční dívka.

Osud mě soudí, snad pak i historie,
ze všech činů, divno mi je...