Kladivo

V dávných dobách temných kamenných zdí

chorál v kostele pěje o slávě, míru, kráse

a ti samý, co chválí ta slova zase

nechávají hudbu bolesti a hrůzy znít

 

Víc, než mnoho jiných hrůz věků dnes již pradávných

ozývá se ... tiše často přehlížená

kniha tehdy obtížená

vědomostí nutnou snad, jak zbavit se žen zlých

 

Kladivem je nazývána, že dopadá těžce

utváří lid, za horka ho kuje

a čtenář její hrdě duje

že žena snad uzdraví, však poté otráví lehce

 

A z toho, že lov na ně dělá, žena pak je popudlivá

stane se z ní liška lstivá

a taky pořádně mstivá

a když všichni odvrátí se do vína bylinu přidává

 

Pak čtenář ten co dlouho mluví

potřebuje svlažit hrdlo

a ono by nepohrdlo

vínem co se rudě rdí

 

Dnes je všechno trochu jinak

ženy jsou dnes rovnocené

i když někdy přeslazené

a občas zase naopak

 

A daleko tam kde slunce žhne

kde stéblo se nepohne

kde žár a poušť vládne

tam básník tiše podotkne

 

Tam ... Bůh? ... dal lidem vše

historii, zákon, účel

každý tam má teď svůj úděl

a mezi námi vládne pře

 

Dokud Bůh byl zákon tady

nikdo ani nedutal

každý rychle přitakal

že to je přeci jasně daný

 

Být vámi lidi zamyslím se ... co se asi může stát

když násilím je budem nutit

my neznabozi to budem hrotit

přes tisíc let tradic jim budem brát.