Anotace: Václav II., syn Přemysla Otakara II., tedy krále "Železného a zlatého". Nedoceněná historická postava českých dějin. Osud mu nadělil "jen" 35 let, ale on je využil opravdu maximálně.
Sbírka: Epochy dějin
Jinoch, jak na louce růže květ,
snad by v rozpuku mládí dobyl svět.
Rozvaha protkaná úzkostí a žalem ztráty otce,
jak vrah do vězení, lev uvězněn do klece.
Orlí pohled zkoumá milce matky Arpádovny,
hříšnice s cejchem slavné a velké královny.
Závidíš Závišovi jeho slávu a neskonalý úspěch u žen?
Snad i kvůli tomu pěvcem milostným být, když končí den.
V srdci po otci by bojovníkem se měl stát,
leč dítko nemělo kdy přestat se stínů bát.
Chotí se měla stát dcera otcova vraha,
na sňatek kralevice čeká veškerá Praha.
Jeho smutek v očích, tak nápadný těm, co ztratili svůj cíl,
neduživý chlapeček, pochybnosti, jestli schopen jakkoliv se bít.
Jak má být velkým vládcem, když vlastní matka tak vzdálená city,
nedovolí mu nikdo o vlastním obyčejném životě ani sníti.
Leč prozíravá sudička kdys řekla: "To bude ten, jehož sláva dotkne se hvězd!"
K velkému cíli však vede velmi mnoho klikatých cest.
**************************
Jednou možná na smrtelném loži prohlasí osoba moudrá as,
svůj život Václav nepromarnil, leč udělen mu krátký čas.