Třináct koster

„Pomalu maluji prstem runy
Vedle mě leží štít, za mnou se sypou duny
Kopí mi zreznulo, sekyru strávil čas
Dnes spíše šeptám, než aby zněl můj hřmotný hlas

Třináct nás bylo, zbyl jsem sám
O kosti bratrů klopýtám
Zauzlilo se předivo Osudu
Již nepřipomínám děsivou obludu

Je to už dávno, třináct let, co trpím porobu
Však Smrt nechce mne vzít do hrobu
Dvanáct mečů zlomilo se, třináctý puká
Chybí mi lesy, zažívám muka

Trn bez vody a kusu žvance
Však útrp má nebere konce
Zlý démon se posmívá
Kterak si se mnou zahrává

Spíše jen jsem, než abych žil
Zřejmě na mě kletbu někdo uvalil
Abych setrvával v předsmrtném stavu
Abych trpěl a lámal si hlavu“

Neuvěřitelná je vůle bohů
Třináct koster sedí v kruhu
Dvanáct leží, třináctá sedí s prstem v zemi
Rýmy píše runami