Od září do září

Ve stínu stromoví bezhlesně křičí

země, nad kterou se bodáky tyčí;

ve stínu kapradin, tam, kde rostou mechy,

krvácí bolestně zrazené Čechy;

Ve stínu katedrál, kamenných králů

se páni samozvaní ženou do sálů;

ve stínu pancířů, tanků a děl

na trůn nám usedl nepřítel;

Ve stínu orlice - trvalo krátce -

než na trůnu kata nám vystřídal zrádce;

Ve stínu pomsty a své vlastní viny

dal povraždit matky, jejich dcery a syny.

Pod krokem bot, pod pásy lámou se ledy;

svou lásku jsem zklamal prvně a naposledy!

Ciferník krvavý nad zemí tiká,

a v chalupě pětice sirotků vzlyká.

A vítr dovál již listí od Mnichova

tam, kde leží Halfar a dcera Magdónova...