Občan Vlad

Lehce prší, venku je listopad
U soudu Vlad, jež krev chtěl sát

Občane Vlade, přistup blíž
Ortel nad sebou nyní slyš
Ty vraždil jsi a s krví si jen hrál
Napůl živ, napůl mrtev stál
A k dívkám choval ses krutě
Mízu sál z nich nepohnutě

"Vážený soude, vážení bližní
Jež s rozsudkem jste svižní
Vyčkejte na mé slovo hájné
Vyčkejte na mé slovo tajné
Já malý hrabě a skromný šlechtic jsem
Smířený se svým osudem
Já krev vážně z dívek sál
Avšak nechtě – myslí opodál
To nebyla krev, jen nektar sladký
Jejich pleť měla povrch hladký
To nebyla krev, jen léčba mojí duše
Jež na svět pouze dívala se suše
Když stydnula a chladla
Na slunci denním notně usychala"

Draculo Vlade, slyš ten verdikt
Tvé chutě jsou proti státu delikt
Ty vraždil jsi dívky a nymfy z nich činil
Jejich čest tím děsivě jsi špinil

"To ne já, to snad Ďábel sám
To jistě vím – na to přísahám
Já pouze lék na srdce chladné své hledal
Však na rady felčarů nikdy jsem nedal
Proto jak víno pil jsem jejich dech
V křeslech, postelích i v trávě na zádech"

Dost bylo humusu z tvých nechutných úst
Ty již nikdy nebudeš k Peklu sám růst
Nyní trest stihne tě jako tvé syny
Ortel ten slyš – nebude jiný
Slunce ať sežhne, co zrodil Měsíc
Trp jako trpěl ten děvčat tisíc
Tak, jako trpěl ten četný dav
Hvězdo, ty upíra života zbav!

"Váš ortel přijímám a se vší poctou
Však o mně ditka brzy si počtou
Až zjeví sobě můj osud
Toliko upírů jste neznali dosud
A ač já mrtev, oni živi budou
Celý svět potom zalkne se trudou
Vpusťte teď slunce do této cely
To upír naposledy svým sluhům velí
Neboť již více nechci znát svět
Ten hnusný krvavý, tlející květ!"