Sonet žoldákův

Mordýři odění měšťanským šatem
snad jednou poznají, jaké je býti
sám sobě soudcem a sám sobě katem,
když jiskra pekelná v očích jim svítí.
Poznají zážitek prostého žoldnéře -
před pány vybraně svůj klobouk smekat,
sloužit ze zásady meči a sekyře,
pak ve tmě na slámě popravu čekat.
Když s dýkou schováš se za zdobný paraván
a vínem rozředíš přebytek krve,
ať mají v paměti, že byl jsi Moravan,
ať čepel ostrá je zas jako prve.
Chiméry vraždí tě nocí i dnem.
Utečeš jim, tak utečeš všem.