Sonet 66 - Shakespeare

Shakespeare – Sonet LXVI

 

Tak znaven tím vším, volám na smrt klidnou –

když zasloužilé vidím všude žebrat

i prázdné duše s myslí rozjařenou

i víru bezelstně se lži jen vzdávat

 

i zlatem slávy cenit stále špatné

i prodat dívčí ctnosti vášni zrůdné

i dokonalé zcela potupené

i trůn jenž kroky pouze má malátné

 

i plytkost prázdna umění vrchnosti.

Neznalost všeho stavěna před vědce

i přímost pravdy zvána je hloupostí,

když zmocnila se dobra zloba vládce.

 

Ach, tolik, tolik znaven bych už nežil –

svou lásku bych já ale opustil.

 

Tired with all these, for restful death I cry, -

As to behold desert a beggar born,

And needy nothing trimm’d in jollity,

And purest faith unhappily forsworn,

And gilded honour shamefully misplac’d,

And maiden virtue rudely strumpeted,

And right perfection wrongfully disgrac’d,

And strength by limping sway disabled,

And art made tongue-tied by autority,

And folly (doctor-like) controlling skill,

And simple truth miscall’d simplicity,

And captive good attending captain ill:

Tired with all these, from these would I be gone,

Save that, to die, I leave my love alone.