Bedřiška a zakletý rytíř

V těch horách s bělavou stříškou
narodila se dívka odvážná, jak tisíc chlapů
podle rodné vísky - nazvali jí Bedřiškou
která časem zdolá několik dlouhých výšlapů

Doslechla se dívka o rytíři prokletém
jako Faust upsal se ďáblu a duše bloudí
občas jako vánek kolem tváře prolétne
někdy ho osud do kůže vlčí odsoudí

Když stala se dívka krásnou pannou
přišla sama k Trništi kde čněl hrad
oči jako louče v přítmí zaplanou
jen mlčky čeká kdy objeví se brat

Tím Výtečníkem sám rytíř loupeživý
k němu se právě dívka dnes vydala
z hlubokého lesa neuteče, jak je živý
cestou statná borovice tiše vzdychala

Rytíř Dornst ten tuze chamtivý byl
penízky měsíčních paprsků se sypou do nádvoří
mnoho šperků, zlata v temných chodbách ukyl
zatímco stříbrná luna na obloze táboří

Bedřiška se rozhodla pomoci v dobrém úmyslu
ráda by rytíře zlého, navždy zbavila prokletí
když moudrá léčitelka poradila bez rozmyslu
musí kvapem k Trništi, než se čas rozletí

Ta vědma která odvahu dívce dala - byla Trudy
ukázala cestu na Trniště vůkol hory
,, Po Vysokém hřebeni musíš děvče tudy,
kde teď bublá Nisa a šepotají bory''

Cestou k Trništi míjela koňské povozy
strach se tenčil s každým dalším krokem
před černým stínem skály vlčí hlava lomozí
jehož oči odráží světlo na nebi hlubokém

Přesto ruce sepjala, až srdéčko jí buší
věta kletbu zlomila, než se Bedřiška vrátila
,,Buď věčný mír a pokoj tvé duši"
tak končí příběh, jak pověst pravila