Vůně železa

*

Sázecí jeřáb za řetězů hřmotu

vyklápí plnou vanu

odstřižků, cáglů, ingotů a šrotu

Pec má ohnivou tlamu

kdo neopatrný - běda tomu:

snadno ho žhavý jazyk lízne...

Lopatu hodí každý niklu, nebo chromu

a od pece - dokud je čas - zmizne...

Prach, hukot pecí, kovová pachuť plynu,

řev strojů tak, že nerozumíš slovu

a jak rám lemuje huťařinu

horko ze stovek tun tekutého kovu

a všude kolem železná vůně vládne.

Železa vůně?  to můžeš říkat koni...

Přesto je pravda že v ingotů skladě

železa velké množství pohromadě

(velice zvláštně sic)  však doopravdy – voní

To už je všecko. Jenom doložku malou:

patnáct let už se tou dvěstěmetrovou halou

jen vítr severní prohání a bez odporu fičí

a není slyšet rámus, hřmot a ani hlasy ničí

a u bývalých pecí je i v létě chladno.

Druhého srpna dvatisíce sedm - Kladno