Evropa

Nad krajem měsíc vychází,
úplněk pominul,
měsíc už couvá,
a hvězda přichází.

Hvězda co světlem svým,
Tvůj kraj nerozjasní,
nýbrž potemní.
Ve svitu měsíce,
plíží se stíny,
stíny co bijí se,
za svoje činy,

Vstávej orle,
probuď se,
nenech dopustit,
ať země tvá nádherná,
nenechá se pohltit,
tou nákazou davu,
jemuž měsíc a hvězda,
tvoří zástavu.

Kdo zahubí ten noční mor,
jež napadl zemi tvou?

Vždyť orel není sova,
to není noční pták,
však nebojí se hrdě stát,
chránit čest národa.
Vylétá orel z domova,
hrdost ve svém srdci nosí.
Pospíchej orle,
ať vzkvétá země má,
pospíchej orle,
než padne tma,

Stvoření z temnoty,
jenž přišly nezvaně,
padají bezvládně,
pod spáry a zobákem,
tváří se bezbranně,

Měsíc již zapadá,
hvězda se ztrácí,
zachránil orel svět
před zhoubnou frakcí,
jež mečem svým zahnutým
usekla květ,
v kraji mém kvetoucím,
po stovky let.