K bitvě se schyluje a naše cesta pomalu končí,
trasa naše utíká, již Měsíc čeká na čas půlnoční.
Můj pán z koně velí mužům svým STÁT!
Jsme na místě, každý chce se ale ptát.
Planina byla rovná jako hladina vodní.
Proč máme ničit tuto krásu přírodní?
Pole již posečené, za chvíli déšť dorazí,
chvíle jen krátká a sníh se sem doplazí.
Tábor skládáme, ostří si brousíme ke špičce.
Staří spí, mladým mužům visí meč v ručičce.
Puchýře na nohou bolí, ale není umožněno úlevám.
Zdrcen cestou, vyčerpán, ke spánku právě ulehám.
Hodina za hodinou utíká, nespím.
Málokdo. Samým strachem nesním.
Zítra to vypukne, zbraní v hlavě kleště.
Na stěnách stanu slyším padat kapky deště.