Návrat domů

Cíl cesty naší se naplnil,
Pach mrtvol však všude hnil.
Jako páže domů mě poslali,
mého pána k poslední hostině pozvali.

Cesty rozblácené, muži bez energie,
déšť zkrátil nám úsměvů, ta bestie.
Území naše na obzoru hory zavolaly,
za nimi rolníci již pole orali.

Mé myšlenky upíraly se na jediné.
Kdy políbím zas její rty princezniné.
Hrad náš vidím v dáli blízké,
hradby nedotčené, věže nízké.

Vstupuji branou, lidé rakev vidí,
snad její osud do čista závidí.
Vidím ji, avšak i muže divného.
Rána do srdce, našla si jiného.