POTLESK

Jsem potom i dnes.
Do mě si vlez, nebo
radši ne je to tu takové
ošemetné. Řvu do davu
plném hesel, zvláštních.
Davů lidí zběsilých a zlých.
Odvětím na otázku nebyla
mi kladena, ano jsem člověk.

Jsem živočich plný zdráhavosti.
Taky budu člověkem možná i
pozoruhodným. Karty se už rozdaly
mám jen samé zdrcující. Zoufalí
v této hře musí mít ksicht pokerový.
Nezvítězím jen tu okolo si letím. Jsem
muška, plácačkou náhle zneuctěna.

Vnímám odpor vůči světu a on mě
tak vnímá na výměnu. Nemusím tě
on prý taky. Vyjednané postoje vstávám
klesám, padám, na kousíčky rozpadám.
Jsem tu dán ne to nejsem já, to je jen
můj odliv. Ustrnulý pohyb napsaný jen
pro tuto roli papíru. Zastavím se pak jen
pohlédnu, na to vše co už asi nezvládnu.

Vlakem jedu plný jedu, rozvrstvený do
pokolení. Já se nezměním podlehnu a
už se nikdy nezvednu. Budu jen v tom
čase minulém, tak neokázalém a podružném.
Kdy se to stane, nebo už ten proces počal.
Začal nepočkal až se rozloučím, na cestu
nezvratnou se dám. Už nic nezbude, kola
osudu se začalä točit. Jsem do nich vpleten
točím se s nimi, je ještě nějaká cesta zpět?..