Anotace: Mohlo se stát snad před sto padesáti lety. Vzpomínky manželky Bohumily...
Můj milý
kde jsi, kde?
Já sama v prázdném pokoji.
Ty sám v lese černém,
kde ztratil jsi se?
Vlci už v dálce vyjí
měsíc v úplňku
a tys v dáli.
Mé myšlenky chabé
družina bez tebe se vrátila.
Hledat tě pojedou zas.
Můj dlouhý, černý vlas
čeká na tvé dlaně.
Já tvářím se tak polekaně
dvanáctá už odbyla.
To lampa ještě svítila
před chvílí malou
mé slzy po tváři mi kanou.
Ruce mé slabé
čekají na tebe můj pane.
Doufám, že s ránem novým
přijedeš s družinou.
Nebudu spáti v noci hodinu jedinou.
Prosím pana Boha
zas Ho prosím znova
přiveď mi pána domů.
V dáli už slyším hukot hromů.
Pane můj, lásko moje jediná
snad není konec, poslední moje hodina.
Děkovat budu pánu Bohu
za zachránění, za chvíle
kdy vrátíš se mi živ a zdráv.
Má lásko
miluji Tě.
Na pořád...