Ze slovanských letopisů

 

Zem světlých bohů byla dána Slovanům,

když pánem širé Asie byl mocný As,

bůh – slavný to praotec našich bílých ras,

než Perun jasné Védy dal všem plemenům.

 

Sám slavný Triglav – Svarog, Perun, Svantovít,

kdys vládl rodům našim velkou moudrostí,

jež závist, zradu, slabost ducha nehostí

a chánům chrabrých vojsk vždy dal ten správný vid.

 

Jak běsů z Tartaru se bál jich každý Řek,

pak Tartary je zvalo fórum attické,

když o slávě mu pěly děvy múzické,

než do kolen ho srazil našich vozů vlek. 

 

I v Římě Bojů, Skytů, Gótů báli se,

na sever od Dunaje zakoušeli běd,

jak je odtud Slované hnali zplihlé zpět,

než za Alpami jejich hordy skryly se.

 

Galerie knížat

 

Žil Árij Osedeň, byl tajemných sil rek

a současníkem střední říše Egypta,

on titul Árje získal právem dojista,

neb rody spojil na území sedmi řek.

 

Bus Bělojar pak slovanských slul knížat rod,

on čerpal moudrost Antů v síni svatých knih,

a zemi rozšířit do římských držav stih,

byv zabit Góty coby Kristův antipod.

 

Leč praotcem nás všech byl kníže Bogumír,

bůh-šaman – vládl všemu světu jako mág

let tisíc – nezůstal z něj ani sarkofág,

neb svrhl ho drak: Černobogův netopýr.

 

Tak od pradávna nám tu zuří vleklý boj,

v němž síly světla brání temným získat moc

zde nad Zemí, než dozní Svarogova noc.

I proto Rusko šikuje svůj branný voj.