Smrtka

Je tma,je ticho.
Je to tak,nikde nikdo.
Jen na zemi sedí černá vrána,
Nad níž se tyčí železná brána.
Foukl vítr a brána se otevřela.
Vrána co na zemi seděla,
Lekla se skřípavého zvuku a odletěla.
Mezi hroby je lehce vidět temná postava.
Chvíli vidět je a chvíli zase ne.
Obchází svůj hřbitov,hroby hladí jako malé dětičky.
Jen rukávy přikrývají její kostnaté ručičky.
Je to smrtka,paní naše,co stará se o nás po smrti.
Je to smrtka,královna naše,buďme ji vděčni za pomoc.
Pomohla nám odejít ze smutného a nechápavého světa,
Který nás tak ponižoval a ubližoval.
Ponižoval,ubližoval a radost ze života bral.
Foukl vítr,brána se zavřela.
Paní smrtka náhle zmizela.