Kníže temnot

Tváře obětí pomalu se ztrácejí,
vzpomínky na milované se však vracejí,
jeho city zůstaly udusány v prachu,
duše se už navždy zbavila strachu.

Touha po potravě jeho mysl rozehrává,
ukrutný pocit do duše se mu vkrádá,
žádná z nich nezůstane čistá jako lilie,
rudá tekutina na zem se vylije.

Své oběti tichounce sleduje,
měsíc při tom svou dráhu ladně popluje,
slastně si užívá své chvíle,
jeho oběti pak jen září bíle.

Vždy si řekl, že nebude nic víc chtít,
věděl, že stačí takto ublížit,
po čase odnaučil se zklamání,
denní odpočinek všechno rozhání.

Během života klesal do hlubších pater,
v jeho srdci tvořil se bezedný kráter,
dívky často vypukly v pláč,
po všem řekl, že ví zač.