Hladová noc

Hladová noc

Upír šel ulicí
stále sám a sám,
jen plášť jeho vlající
kráčel za ním tam.

Neměl moc starostí,
nač by si hrál,
však ani radostí,
smutně šel vdál.

Kraj kolem ubíhal,
černočerná tma,
nikdo se nedíval,
byl snad pánem zla?

Proklínal sebe
a proklínal i svět,
proklínal nebe
i růže z krve květ.

Zemřít chtěl,
no nemohl ni žít,
stále v uších zněl
hlas co kázal PÍT!

Dlouho ho tlumil,
však síly měl málo,
že překoná hlad,
o tom se mu zdálo.

A tak, když náhle
stanula před ním
květina krásnější
všech jiných květin,
nebylo úniku,
nebylo kam,
květina krásná
uvadla tam.

Ne, tohle ne,
to nečekal,
sám svojí touhy
náhle se polekal.

Vždyť vzal jí život,
tak mladý, krásný,
viděl tu chvíli,
kdy oči jí zhasly.

Zase hlavu sklonil
ve smutku svém
a slzy ronil
nad vlastním zlem.

***

Tak přešla noc
a přešel i den,
upír zas z příbytku
vychází ven.

Ví, co ho čeká,
ví, že je vrah,
stále má ze sebe
ukrutný strach.

Dnes je to po třetí,
co oběť hledá,
smutek zas přiletí,
na srdce sedá.

Chtěl by se ovládnout,
ach jak strašně moc,
mysl však zatemní
hladová noc!

Naposled sbohem
dá ztrápené duši,
lidé jsou stejně
k volání hluší.

Bojí se bojí,
co přijde dál,
proč osud s si ním
tak krutě hrál?

Není v tom nevinně,
že po krvi touží,
tohle si však nikdo,
nikdo nezaslouží.

***

Už není kam
utéci dnes,
koná se tady
výroční ples.

Náhle kdos opouští
plný ten sál,
toho se, upír náš,
toho se bál.

Přichází k němu
dívka rozmilá,
proč raděj uvnitř
s přítelem nebyla?

Krev stéká po kůži,
po rudých šatech,
pak klesá do růží
s prosíkem na rtech.

Již upír má za sebou
krvavý bál,
po zbytek noci
v těch růžích stál.

Snad se chtěl omluvit,
snad chtěl říct sbohem,
v duchu se styděl
před věčným Bohem.

***

Ví, co ho čeká
znovu zas zítra,
ta bolest usedá
až do duše nitra.

Ano, má duši,
však ztrápenou již,
na zádech nese si
jak každý kříž.

Koloběh života,
ne, už jen smrti,
točí se točí
a čas tak letí.

***

Celé dny přemýšlí,
co dělat dál,
jak má jen zabránit,
aby se bál?

Bál věčných zítřků,
vražd v jejich objetí,
myšlenka žádná
však kolem neletí.

***

Tak s těžkým srdcem
uléhá spát,
o smrti nechá si
dlouhý sen zdát.