To cítíme
To cítíme
Anotace: ... stvořeno z pocitů dvou lidí - Marcella a Smudlinek a možná nás je víc ...
s povykem se obrací a vrací
aby znovu a znovu
v otočné troubě tvých zoufalých úst
ze kterých páchne kvašené Rádoby
z načpělých hadrů a cárů
nemocničního průvanu
mohl chytit nasládlou kýlu
/srdce se mi scvrkává
každým ustrašeným úderem
odhoď tu stříkačku
feťačko podlosti
opovaž se léčit
byť jen jedinou mou myšlenku/
pevně za ruku
za tu kterou bych ti nepodala
než bych si plivla do dlaní
a poznala jak mete koště
v továrně na zpitvořený mozky
kde zdá se být nekonečný ráj
bez mysli kterou postrádáš
/umyj si ruce
zase si šáhla do cizích sraček
jsi zvána k polední menu
mám pro tebe lidské neštěstí
to ti bude chutnat
kolikrát si přidáš?/
a možná mi někdo podrazí nohy
a nebo podá žebřík
když šlápnu vedle
když šáhnu
šáhnu si hluboko do chřtánu
pro ten blábol
se dvěma prsty zlata a keců podráždím
všechen ten zmateční nános
a vykopu ho výš
/dokážeš být tak laskavá
pár much si na své bláboly chytla
chudinky neví
co dokáže pavouk
nadopovaný jedem
pečlivě posbíraným v okolí i v dálkách/
víš vím,
že nevíš o čem je řeč
jenže tvá horečka na nás číhá
tak sem nestrkej svůj nos
a plav si koupit vibrátor
třeba tě bude mít rád …
/nechci ti něco vysvětlovat
vysvětlení se tě bojí
klepe se jako ratlík a prosí mě
ať ho nevydávám na pospas
takovému zvířeti
co umí kopytama stepovat
po lidských srdcích ... /
Komentáře (29)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Je mi z vás na zvracení...vy někomu vyčítejte, že vám verbálně ublížil...poděkujte Hedvábce, jinak bych o vaše skvělé dílo přišla... to vám není ani trochu stydno? Tady máte kousek vzkazu od Petra...
Poslal(a): Petr Miroslav | 17.9.2007 15:41:00
Předmět: RE: ???
Ať jde celej liter do prdele, přesně tam, kam patří...
18.09.2007 21:06:00 | no
... a kyž se pere cizí v potoce veřejném ... který teče na mém pozemku ... musím sama kleknout ke břehu a sáhnout tak hluboko abych vytáhla bolest kterou jsem způsobila dvoum lidem ... dvojím pohledem ... a poděkovala jim ...
... za to jak mi ukázali cestu dobrého srdce a odpustili mi ...
oči obyčejné mámy, která miluje své ditě a je zaslepená
jeho bolestí vyrůstat bez táty na jednom břehu pravdy
a oči poctivé lásky muže a ženy kde mi chybí slova protože ji sama prožívám na břehu druhém
... neomlouvá mě nic ...
... jsem si plně vědoma své chyby ... ale díky těm dvoum
vím, že už ji víckrát neudělám ...
13.09.2007 16:29:00 | Marcella
... a ještě musím dodat, že jsem šťastná, že se neobklopuju lidmi s podivným charakterem. Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí ... a je moc dobře, macku a šmudlo, že jste to napsali !!!
13.09.2007 16:19:00 | Alci
Albert Camus řekl: Velikost člověka je v jeho rozhodnutí být silnější než poměry, ve kterých žije.
Souhlasím s tímto výrokem. Jenže ne každý je sto brát život tak, jak mu jej osud nadělil. Možná, že zlo činěné nevědomě je tisíckrát horší, jelikož bylo míněno vlastně v dobrém úmyslu. Nikdo neomluví naše činy. Každý je zodpovědný za to, to řekne, napíše, udělá. Je smutné, když tím navíc někoho zraňuje.
Snažím se být velká ... ve smyslu Camusova citátu.
PS: Boží mlýny melou .. pomalu, ale jistě !!!
13.09.2007 16:05:00 | Alci
-jsem už úplně znechucená,tak se mi ani nechce nic komentovat..
..prý každá chyba je k něčemu dobrá..
Vaše Moucha.
13.09.2007 14:13:00 | Žqáry
Chci věřit že není taková doopravdy, že to je jen póza a obrana před tou nenávistí kterou někde tady cítí a vidí a budu směšná když řeknu, že my nenávidět nechceme ani ji, nechci nenávidět nikoho, žralo by mi to vnitřnosti, nenávist rozkládá, nosí negativní emoce, chtěla bych ji odpustit protože sama nejsem svatá, jsem dost odporná, byla jsem, ale byla to snad jen nevědomost, uzavřenost, chci smíření, nechci nenávist a válku, nechci bojovat s nikým a jak v roce 1989 naivně podám květy obrněncům se zbraněmi co mi chtějí vrátit a moje postavení čelem berou zlý ůmysl ...
13.09.2007 13:12:00 | Jarky
... Čarodějko styděla bych se přisoudit si všechna ta slova ... anotace ti odpoví ...
13.09.2007 12:25:00 | Marcella
Marcella.. moc hezke, umis vsechno pekne popsat svymi slovy ... bajecne Marcelko dala bych Ti vic nez 100%.
13.09.2007 12:22:00 | carodejka
Jak hluboko do očí / a čích / musíme se dívat abychom se nestyděli sami za sebe …
Aby sítnice unesla i rozpoznala pohled rozpínavé pravdy a slušné lži
Kam až dojít je třeba v myšlenkách o bolesti / své / druhých abychom vnímali, že jí působíme, že nám je působena. Kde je ukrytá cesta spravedlnosti lemovaná ostrůvky přesvědčení …
Kdo a jakým nástrojem nás bije za vlastní odhozené slupky špíny a kdo vyžírá jen sladkou dužinu …
A kdo se k nám vplíží aby rozvázal oči, vystavil neskladné srdce na pult , uchopil chomáč duše … a řekl ano … jste lidi …
Kolik musíme zapudit myšlenek a kolik odhodit emocí abychom jimi byli
A vedle sebe s láskou žili … kdo ví …
13.09.2007 11:55:00 | Marcella
.... moje mamka byla strašně hodná obyčejná žena z lidu ...
a když někomu nedopatřením ublížila, ... tak to byla pro ni taková pohroma a psychické trauma, že se z toho dva měsíce vzpamatovávala ...
a protože jsem v ní měl tento příklad ...
.... věřím v dobro bez výhrad ... každému ...
než mě přesvědčí o opaku ...
Moje mamka se ale nikdy proti zlu nepostavila a nikdy proti němu aktivně nebojovala, ... spíše naopak ..
Měla s těmito lidmi soucit, ... jako obětmi svých nezvládnutých bludů, tužeb a emocí ...
Já jsem jiný ...
... život mě poučil že kdo je laskavě shovívavý k lidem tohoto druhu, je považován za života neschopného slabocha ....
-------------------------------------------
Víte zabývám se tím v laické filosofické rovině, ale vím že v některých případech je třeba rozhodně doplnit pasívní rovinu mých commentů i důraznou akcí.
A tedy vzhůru .... ** Smrt prudičím !!! **
------------------------------------------------------
Dva z aktuálních commentů někomu z vás přikládám znovu zde :
... snad bychom odpuštěním ... a rozpuštěním vin světa ...
... mohli naplnit svůj život ... / * pokud cítíme potřebu zapózovat .... /
ale věci se dějí .... s neměnnou pravidelností ... pořád dál ...
a my nejsme stvořitelé rekapitulující při posledním soudu ...
.... prostě některý věci jsou nahovno ...
a je mojí volbou ... jestli se zamyslím a jdu dál ...
jen si myslím že rozpouštět život v zamýšlení se ... je ještě víc nahovno ...
*************
Svět není skleník, ...
a právě proto ... ... ty nejvíce rozšířené a nejméně vzácné ... drze ukrádající světlo ...
rostliny, ho zaplňují ...
A pro ty vzácné a nenáročné rostlinky co dokáží žít v toleranci a symbióze s jinými ... je jen jediný způsob jak přežít ...
*- .... vzí na sebe jejich podobu ... aby je ten plevel nerozpoznal ... a nezničil ...
Taky comment 3.9.2007 | HarryHH
13.09.2007 11:18:00 | HarryHH
Tak tohle jsem nechtěla... nestihla jsem svou úvahu dřív vložit... Ale podepisuji...
Tohle je, Marsé, to, čím kvasí liter již řádku měsíců, a Ty slepá a hluchá ubližuješ dál a dál... Pod plachetkou lásky rozdáváš jed... I pro mě to bylo moc těžké... to v Tobě odhalit... protože to vyjadřování lásky máme tak podobné...
Je mi to líto... Co teď uděláš se svým svědomím ubitým "stáním za svými názory?" (které však jako korouhvička obracíš po větru?...)
Jaruš... nevěř všemu, co slyšíš... já mám z Tvého vnitřního vývoje obrovskou radost... a to je důležitější než gramatika a absolutní rým :-))
13.09.2007 11:01:00 | Levandule
Tohle mi někdo napsal jako nepřihlášený, nevíte kdo by to tak mohl být? Asi někdo kdo je zbabělý.
13.09.2007 10:57:00 | Jarky
Ty couro slov
kup si zrcadlo
až se do něj budeš dívat
nezavírej oči
snad konečně prohlédneš
až do své pomlouvačné huby
ze které ti jak z okapu
tečou slzy závisti
obarvené chtíčem
spočítej si své oběti
zatancuj vítězný tanec
SAMA
9.7.2007 | nepřihlášený...xyz
13.09.2007 10:56:00 | Jarky
Taky jsem se dozvěděla na sebe od lidí, že jsem pomlouvačská sketa a nedá se mi veřit. Taky že jsem blbá a nejsem schopná psát bezchybně gramaticky ani po deseti letech v Čechách a hlavně že ji něco závidím.
13.09.2007 10:13:00 | Jarky
No asi jí chybí to "co u ostatních tak bytostně nemá ráda" a to je tíživé - sounáležitost, přijmout dobře úspěch i neúspěch, oblíbenost, neoblíbenost, být středem zájmu nebo být na chvíli taky zcela "za".... a asi je toho víc...soudit za ostatní nebudu, faktem je, že jsem z ní nikdy neměla dobrý pocit. A důležité pro mě je, že Liter není můj život! Jak to asi "jistá osoba" pojímá...
13.09.2007 10:11:00 | Rybí_kost
Já ji jednou řekla, že vím, že mě nemá ráda a ona, že to není pravda, že mě ráda má, že mě jako žere jak píšu některé básně a já se ji ve vzkazech jen tak zmínila že jsem ztloustla na dovolené a jak se nevejdu do sukně a druhý den se od ruprechta dozvím, že mu naše vzkazy překopírovavala a smála se ze mně, ruprecht mi pořád psal jak mě marsé prý nenávidí a směje se ze mně za zády a do očí dělala že nic, překopírovavala moje vzkazy lidem. Tímto pro mně skončila a je pohřbená.
13.09.2007 10:03:00 | Jarky
... zákaz vjezdu tu nestojí ... možná projede okolo cizí auto ... až k ní ...
13.09.2007 09:38:00 | Marcella
To máš pravdu, jen se obávám, že ta černá vdova sáma sebe v tomhle dílu nepozná - ve své zaslepenosti totiž nechápe svou pavučinu jako smrtelnou past, ale jako tenata pomoci všem zbloudilým ptáčátkům. To, že jim potom zkouší přistřihnout křídla je jaksi vedlejší a běda tomu, kdo si svoje peroutky nechá nepřistřižené a dovolí si letět kam a kdy se mu zachce :-)
13.09.2007 09:32:00 | G.P.
proč ikdyž jako ryba ... být stále jen pod hladinou a nechat na sebe / i jiné tvory / kydat bláto? ... proč se jednou nenadechnout ústy / a ne dokola žábrou / a nevyskočit přímo proti splavu ... podívat se pravdě do očí ...
13.09.2007 09:13:00 | Marcella
Je to síla, je to emotivní a plný vzteku a odvahy vás dvou tohle uveřejnit, obdivuji to a podepisuji.
13.09.2007 09:06:00 | Jarky