Nečekej...

Temno a chlad se rozbíhá po lese,
lidé se děsí, neví proč,
neví co jim ta změna přinese,
zlé síly se jim do cesty staví,
už bylo příliš mnoho obětí.

A tu se jeden ze zbylých odváží,
ví, že více šancí již nebude,
je v sázce příliš mnoho.

Opásá se zděděným mečem,
chrabrost mu čiší z tváře,
budí hrůzu - to dobře ví,
jen tak někdo se mu nepostaví.

Zlé síly padly, jaro přišlo,
všem nastala svoboda,
dívka stojí u cesty, čeká na milého,
ten však - už nikdy nepřijde.