O mně

V půlnoční hodinu šel jsem spát,
v domě sám, zcela sám.
Všude tma a ticho,
měl bych se asi bát,
a taky že jo,
sám nejsem rád.

Za oknem do lesa slyšet je krok,
schoulen jsme v peřině s velikým nožem,
slyšet je další: krok, krok, krok,
je jich tam víc,
pomoz mi, bože.

Chce se mi spát - usnul jsem,
a těch pět upírek octlo se v domě,
mají hlad, oni mají hlad,
ve spánku modlím se,
ať už je den,
bohužel, už jsou skor u mně.

Omámen kouzlem nastavím krk,
a těch pět upírek chtějí mě sát,
kousne první, druhá, třetí....,
nesmírný to mají hlad.

Co teď, jsem upír též?
Pro mně už nikdy nebude den,
tohle však byla pouze jen lež,
naštestí pro mně, byl to jen sen.