Láskyplný vrah

Láskyplný vrah

Stojíš a přemýšlíš v Podolí,
nevíš zda ta rána přebolí.
Díváš se do dálky na Slunce západ,
čekáš na spásný nápad.
Začalo pršet moudro z nebe,
třeba zasáhne i tebe.

Neměl si prolívat krev ty sadisto,
nechal si otisky,
teď půjdou na jisto.
Majáčky už blikají sídlištěm,
chlupatí ženou se za tvým bydlištěm.
Neutečeš, patříš do chřtánu pekla,
došla ti zloba co z tebe tekla.
Zbytek života strávíš v cele dva krát dva metry,
už nevykouříš žádné Petry.

Chápu že tě rozčílili její slova,
avšak přehnal si to, je z ní vdova.
Z lásky k ní, zabil si jejího manžela,
zabil si ho a ona to nechtěla.
Tak z vaší lásky tekla krev proudy,
teď čekají tě boží soudy.
Slyšíš, jak tetřev v dáli toká,
on jen zpívá, tys zabil soka.

Pak probudíš se ráno ze snu, který se ti právě zdál.
Kéž nebyla by to pravda, co všechno by si za to dal.