Mše

Mše začala,
černá jest,
co tu dělám?

Pst - tiše!

Zavázali mi oči,
ruce do pout uvěznili,
bosé nohy ovívá vánek,
neznámá žena vzlykla,
víc jsem ji neslyšela.

Hrubě mě postrčili - cítím kov,
musím dál - ještě kousek,
ano, jsme tady už,
oltář pokropený krví.

Nevím, proč jsem byla vybrána,
to se už nedovím,
položili mě na chladnou desku,
přivázali ruce, nohy,
v srdci bodne nůž,
cítím, jak život odchází,
nevidím nic.