Nosferatu

Na plátno temné dopadá měšíční zář
Odhaluje krutou a pochmurnou tvář
Tvář, patřící dříve člověku
Nyní tvorovi, bloudícímu do konce věků

Stal se z něj smrtonošův dědic
Krev spadá ze rtů bledých
Děsivý chorál rozléhá se Transylvánií
Když vlci pro svého pána vyjí

Havrani následují ho v jeho šlépějích
Na jeho cestách po mrtvých krajích
Kde pocestné přepadává
A jejich krev vysává

Chtěl silný a vůbec dokonalý být
Ale za to musí také daň platit
A platí cenu vskutku nemalou
Každý měsíc pořádá hostinu krvavou

Nosferatu stalo se jeho rodem
A on přemítá, nocí i dnem
Zda rozhodl se správně
Leč touha se potlačuje marně

Měsíc co měsíc krví se sytí
Měsíc co měsíc ukončí lidské bytosti žití
Tento hlad nelze přemoci
Krev je podstata jeho moci

Vidina krve zahaluje jeho mysl
Život už nemá dřívější smysl
Mezi lidi již nezavítá, připadá si nejistý
Jejich krví je potřísněn, je nečistý

Jeho život smyslu již zcela pozbyl
Zato novou chuť v ústech nabyl
Bez zábran pustil se do vraždění
Pozdě pochopil, že cesty zpět není

Však lidé si na něj počíhali
Do krypty prokleté jej následovali
Ani Moloch, Empusa či Dracul
Nepřežili by do srdce dubový kůl

Probodlý vampýr vytažen byl ven, na svítání
Krajem rozléhá se děsivé zařvání
Takto končí krvavý vrah
Jeho tělo změnilo se v prach