Temný prorok

Astrální duše nad hrobkou se vznáší
Zvířata přízrak cítí, ptáci se plaší
Kolem tvora zůstal pustý les
Nad chmurným místem vznáší se děs

Čeká někoho, kdo nepřišel
Hledá někoho, kdo by jej vyslyšel
Někoho, kdo by poslechl jeho příběh chmurný
Příběh, jež vyprávěl by prorok temný

Však kraj zůstává opuštěn
Příběh stále nevyřčen
A on přitom ví mnoho, víc než sám Abramelin
Ale nemá příliš času, z esence těla již stoupá dým

Tak vypráví, alespoň krajině
A lesu, jež tváří se tajemně
Měsíci, jenž na něj svítí
A hřbitovnímu kvítí

,,Slyšte mne, mágové temna
Chybil jsem, cesta je jen jedna
Zavrhněte staré způsoby a principy
Obraťte zpět pentagramu cípy

Já propadnul jsem duší slepé víře
Unikl jsem realitě v temné škvíře
Věřil jsem, že vrátím se silnější
Leč poznal jsem jen šílenství

Dveře do prázdnoty odklopil jsem
Slyšel jsem pochmurnou píseň
Bariéra dimenzí byla prolomena
Vstoupil jsem do kraje temna

Těmi kraji nehostinnými kráčel jsem
Nerozeznal jsem noc či den
Maska smrti na zmučených duších
Zpívaly hymnu prokletých

Vnímal jsem jen tmu
Letmý dotek mrtvých rtů
Zvrásněná tvář se strnulým úsměvem
Na rtech posmrtný úšklebek

Duše rozervaná spáry utrpení
Duše, pro niž není vykoupení
Plížím se močálem temným
Na kříži přibit je věštec - vždyť to je Merlin!

Měl bych se vrátit, zde končí i zasvěcenci
Chci uniknout, leč pronásledují mne zatracenci
Nápěv smrti mi za zády zní
Za mnou klopýtají bídníci šílení

Nezbylo mi než prchat do jiných světů
Ale sotva jsem další dimenze nalezl, chorál věčnosti znovu je tu
Putoval jsem astrálem i Tartarosem
Marně ptal jsem se - kdo jsem?

Stíny za mnou plíží se příšeřím
A já si uvědomuji - vždyť já skutečně nevím
Ztratil jsem sebe samotného
Nic nezbylo z mága temného

V skrytu duše tajně v osvobození doufám
Leč po naději marně zoufám
Jsem tvor chaosu, s myslí šílenou
Záchrana není možná, cesty zpět nevedou"

A tak vyzpovídal se temný prorok lesní zvěři
Člověk tomu příběhu stejně neuvěří
Stínové roucho se rozvine
A Temný Prorok se rozplyne