Děsivé představy

Strach vznáší se nade mnou,
číhá na mě v černé tmě
a jen světlo zažene tu bestii dotěrnou,
však strach už usídlil se ve mně!

Do kostí hryže, ruce studí,
v břiše šimrá, v zádech mrazí
a ze snů mě v noci budí,
ze snů které hrůzu tají.

Strach zalézá pod nehty
a pod kůži vniká,
moje duše ztrápená,
jenom tiše vzlyká.

A vidím - zvláštní stíny na zdech
a cizí tváře v zrcadlech.
Pravda či přelud čísi?
Netroufám si říci.

A slyším - jak na okno mi kdosi klepe
a srdce zběsile tepe
a ve mně je maličká,
malinkatá dušička!

Už se bojím i vyjít ze dveří,
kdo ví, co na mě číhá v temné chodbě?
A nikdo mi nevěří,
prý něco nalhávám sama sobě.

Za dveřmi pokoje slyším kroky cizí,
teď někdo bere za kliku,
ať už je ráno a můj strach zmizí!
Z pasti vlastních představ není úniku!

Nejsem si jistá, zda sním či bdím,
asi z toho zešílím!

Dovedete si představit, jaká jsou to muka?
Teď na mě sahá čísi ruka
a šílenství v mojí hlavě propuká!