Osudná dýka

Klepu na mramor chladný
kde život není žádný
kde vítr fouká chladný.

Klepu na hrob z kamene
šťastná už asi nebude
snad uletí do nebe.

Klepu na bránu pekel
rozloučení se světem

Polibek s ďáblem,
pak svými křídli mávnem.

Už nechci tadý být,
nechci žít.
již nehcci černé myšlenky mít,
chci do hrobu jít.
Chci mít od všech klid.
Chci si jen tak tlít,
už nechci jen snít,
chci vidět nadějě svit.

Bílá smrt po mě sáhla,
do náruče své vtáhla.
Nač bych se bránit měla,
vždyť přesně takhle jsem to chtěla.

Proto se JI celá oddávám,
života se vzdávám.
Teprve teď mohu volně dýchat,
jen tak si lítat.
Ničeho si nevšímat.

Smrt je teď družkou mou
provází mne tmou.
Krev teplou prolíváme,
chladné mrtvoly pojídáme.

Za měsíce svitu,
zabodnu si do srdce dýku!