Hodina duchů

Hodina duchů se blíží.
Slyším kroky,
jak se za mnou plíží.

Zimnice strachu
svázala mé nohy...
Nemohu utéci,
tisknu se, nedýchám,
hrůzou se mně stáhnul krk.

Pod pouliční lampou tma,
vidím se v zrcadle
výkladní skříně.

Mé rozšířené zorničky
ustrašeně těkají,
čekají nočního chodce,
vybičované smysly
divoce na poplach bubnují.

Říkám si, to bude dobré,
zachovej klid,
místo toho mám strach,
nejde ho zastavit.

Pozdní kroky mě tentokrát minuly,
noční můry se nade mnou smilovaly.