Propast

Cestička úzká
jde malou vískou
lemem skal kolem roubenou.
Les šumí z dálky,
vítr zle běsní,
hory si hrají s ozvěnou.

Chaloupka nízká.
Na skok je k řece.
Ve vlnách divné čeření.
V světnici dívka
vlasy si češe
a sedá s mámou k předení.

S úderem hodin
z dřevěných vrátek
kukačka mrtvá vyletí.
Vyběhne dívka
v předtuše hrozné. -
Kde jsi, můj milý? Co je ti?

Do hor se vydá,
hledá a volá,
odpovídá jí vlastní hlas.
Na kraji rokle
přibitá stojí -
tam si hoch její srazil vaz...

Volání teskné
k propasti láká.
Marné je dívce snažení.
Hlava se točí...
Zmámená padá.
Spolu tam leží sraženi.

Cestička úzká
jde pustou plání
lemem skal kolem roubenou.
Ticho jak v chrámu.
K modlitbě skály
svádějí věčnou ozvěnou.