Mé mrtvé město (tolik chtělo žít...)

Tvé mrtvé město mizí,
tvé mrtvé město mizí v záři světel ryzí.

Devět divokých koní
v žáru slunce křičí.
Kulisy dnů prázdných snů
doutnají jeden za druhým.

Tvé mrtvé město touží,
tvé mrtvé město touží životem žít.

Je divu, že je bída na slunci,
se všemi rozbitými budovami
a bezednými ranami?
Nikdy nikam nedojdou!

Je divu, že ještě plijí na slunci,
boží požírači ničící
naše místa v bolesti křičící.
Nikdy nemající dost radosti!

Kdyby mne zaslepila moc?
Přišel bys na pomoc?
Nebo bys v posedlosti,
bez konce a přirozenosti,
odmítl ruku svou mi podat.

Je divu, že je pláč pod sluncem?
Je divu, že já pláči pod sluncem?
Dobrá, postavil jsem své sny
na tvých prázdných kulisách
a teď je pálím jeden za druhým!

Zatracené město ! Mrtvé město!
Posmrtné město !
Motorů město !
(Ne)úspěšné město !
Prahne být,
prahne být,
VOLNÝ
VOLNÝ
VOLNÝ
!