Přízrak

Přízrak

Po lese jdouce
Já směrem k louce
Kroky nepočítaje

Když dojdu k ní
V trávě tu sní
Oči zavíraje

Leží tu člověk
Pohledem lově
Mraky a nebe

Neviditelná udice
Mraky dál lovíce
Hledal as sebe

Pak náhle vstal
A přede mnou stál
Vlasy mu vlají

Slova dají větu
To vítr v nich je tu
Tváře se znají

Luční kytky voní
Stádo nebeských koní
A čas se zastaví

Dvě myšlenky spolu
Zatáhlo to dolů
V pekle se roztaví

Stačil by mi náznak
Že jde jen o Přízrak
Teď to dobře vím

Zázraky se dějí
A do pekla spějí
Smrdí čertovým

Smrad ožahlé kůže
Mutanti snad muže
Všude okolo

Já tu v koutě sedím
Do plamenů hledím
Deprese, ty potvoro!

Proč věřila jsem?
Proč skončila jsem?
Pěsti pevně zaťaté

Když nevím kam dál
Proč přízrak tam stál
A oči měl zelené?

Snad to byl osud
Co zvítězil posud
V mém malém světě

Ne, nemám naději
Tak brečím raději
Hloupost ve větě

Neřekla jsem SBOHEM
A už mě vzal s rohem
Podivný přízrak

Jak hloupá jsem byla
Už nenateče žíla
Posmrtelný příznak…