Kouzlo noci

Přes den to místo překrásné,
mýtina v lese plná květů.
V noci tu život pohasne,
už od soumraku mrtvo je tu.

Ledový vítr sténá mezi stromy,
zděšená zvěř padá bezmocně k zemi.
Strach a úzkost zabíjí city,
jaký je pro mě smysl žití?

Dva různé světy v jedné duši,
uvěřit tomu jen těžko dá se.
Dobro a zlo v jednom těle,
chtějí se projevit v celé své kráse.

Co má se stát, to stane se,
nejde to zastavit, nechci to znovu.
Koho mi osud přinese?
Zlo se už chystá k dalšímu lovu.

Vlčí oči, ale lidská tvář,
stříbrného měsíce chladná zář
odhaluje podivnou kulisu.
V tu chvíli všechno kolem zrudlo,
pod tlakem zubů se trhá hrdlo
a torzo těla padá z převisu.

Teď leží na dně propasti,
zelený mech se nasákl krví.
další mi padl do pasti,
jen další oběť, co nepromluví.

Slunce se probralo z nočního spánku,
ve vzduchu cítit je bolest a smrt.
Na hromadě mrtvých už hoduje sup
a tráva se chvěje v ranním vánku.

Lesem se rozléhá tesklivé vytí,
s břemenem svědomí těžké je bytí.
S pocitem viny žít dál musím,
já svou smrt nikdy nezakusím,

nesmrtelnost je trestem mým...