Strom u řeky

Sirény houkají,
vítr si fouká,
když chlapec pod stromem
píseň svou brouká.

Strom roste u řeky,
v níž panna vodní žije.
Má mokré kramfleky,
krev lidí ona pije.

Otec už mrtev je
a matka též.
Že náhodou zemřeli
je velká lež

Panna tam stáhla je,
Zardousila, utopila.
Ona stále hladová je,
krev jejich by dodna pila.

Chlapec tam na břehu sedí,
na vodu v řece se dívá,
stále a stále tam hledí,
nevnímá, že se už stmívá.

Noc padá do kraje živého,
chlapec již o panně ví.
Ona zas hledá si milého.
Stále to v hlavě jí tkví.

15 let uteklo jak voda v řece,
chlapec - muž obešel snad celý svět.
Panně se nyní už postaví přece,
umí už démony z vody zabíjet.

Půlnoc padla na kraj celičký,
muž se již na břeh posadil,
mrtvolný cit jeho matičky,
nyní ho přes záda pohladil.

Zatroubil na mušli a dýku vytasil,
čepel její se v měsíci leskla,
proskočil vodou a k panně tak vyrazil,
mrtvá její ruka na dno pak klesla.

Tělo její na břeh vzal,
opřel ji o kmen stromu.
Jámu tam pro ni vykopal,
pak sežehly ji plameny hromu