Hněv zhrzené ženy

Malinká osůbka a na ní plášť,
celá kdys planula láskou.
Za ní se táhla převelká zášt,
ona je totiž, zavražděnou kráskou.

Děti jí zavraždil a pak jí znásilnil,
ten muž, jehož milovala.
S nožem v ruce rumem se posilnil,
a ji si pak smrt zavolala.

Ta mrtvá bytost teď vleče se ulicí,
a její hňev nezná meze.
Ta mrtvá bytost teď vleče se ulicí,
nebeský vůz si ji však neodveze.

Cítí tu pach toho podlého muže,
těší se, až on přidá se k ní.
Až ona mu na hrob položí černé růže,
Těší se na to, až budou si rovni.

Celičkým městem teď je cítit krev,
není nic horšího, než zhrzené ženy hňev.